Přesně a dobře ideově definované politické strany jsou, bohužel, minulostí. Jsou nahrazovány menšinovými nátlakovými skupinami a nevládními organizacemi (často organizovanými vládami samotnými) s podporou médií ovládanými generací mladých aktivistů (i cenzorů) „woke“;
Chybí političtí lídři, kteří v minulosti vždy věděli, čeho chtějí dosáhnout a kam své země vést;
Místem, odkud přichází dnešní agresivní levičácká revoluce jsou Bílý dům a Washington; Američané trpí představou vlastního mesianismu a vnucují zbytku světa své představy navzdory tomu, že si to onen zbytek světa zpravidla nepřeje (O’Sullivan poznamenal: „Robert Kagan [americký neokonzervativec a obhájce liberálního intervencionismu] je přesvědčen, že všichni na celém světě jsou povinni žít podle amerického vzoru demokracie. To ale v důsledku znamená, že Amerika by musela být ve válce se zbytkem světa“;
Vzdělávání byrokratů je zcela v rukách levice (totéž platí o amerických a britských universitách, dodali jsme i českých);
Britští konzervativci politikám genderismu, feminismu, odmítání historie a environmentalismu odmítají vzdorovat (což je stejné jako v případě českých „konzervativců“, podotkli jsme);
Jedním z podstatných rysů revoluce „woke“ je cílený útok na vlastnictví, Právo vlastnit levici vadí, neboť je zárukou svobody.
Ivo Strejček, Institut Václava Klause